čtvrtek 8. prosince 2016

Bilance | 2016

Rok 2015 byl rokem výletů. Byla jsem na skok na spoustě zajímavých míst a připadala si jako správný turista.

Rok 2016 byl rokem nebytí doma. Nedokážu říct, jestli jsem navštívila víc nebo méně míst než rok předešlý, rozhodně jsem jich ale víc prožila. Možná víc, než za celý předchozí život. Moje zahraniční mise se oproti dřívějšku prodloužily a začalo se do nich vkrádat dobrodružství. Už jsem se necítila jako turista. S každým dnem mimo pohodlnou bublinu běžného života se ze mě pomalu stával cestovatel. Teď se ale kvapem blíží konec. Ano, konec mého Erasmu, ale hlavně konec roku cestovatele. Za tři měsíce v Ghentu se totiž opět něco změnilo. Jenom maličkost někde hluboko ve mně, která se postupně prodírá vrstvami mé osobnosti až na povrch. Jako když se ponoříte hluboko do své mysli a pootočíte střípkem zrcadla, který tam najdete. Nejdřív se skoro nic nestane. Stále stejný střípek i světlo, které na něj dopadá. Jenže věci, co v odrazu uvidíte, se tímhle mikro pohybem můžou dočista změnit. Teď už si nepřipadám jako cestovatel.



(Checkuju svůj vlastní instáč abych na nic nezapomněla.)
Na začátku roku jsme skoro bydleli v Hradci. Že tomu říkáme Hradec a ne Jindřicháč o našem přesídlení svědčí nejlépe, protože tak to mají všichni místňáci. 
Přímo z poslední zkoušky jsme se s lyžema na střeše vydali na italskou riviéru na jezerech. Odtud ještě více na jih lyžovat na Cotes - D´Azur. Vybírám si vážně zvláštní kombinace. Letní destinace v zimě a v létě pak ty, kde je stejně zima. Z Varsu jsme si ještě na skok vyrazili do Turína a na svahu během čekání na snowboarďáky, než vyšlapou nejhorší kotvu na světě, přemýšleli, kam pojedeme za rok.

Pak jsem strašně dlouho nikde nebyla. Tedy přesněji, byla jsem pořád někde v rámci naší malé české bubliny. Rozhodla jsem se tehdy ze dne na den vykašlat na práci a jít dělat něco jiného. Byla jsem na táboře, ikdyž jen na chvilku. Škemrala doma o výlety na rozhledny, kterým H říká instapóza, a zamilovala se do Brna. Tou dobou už jsem tušila, co mě čeká v druhé půlce roku a po pravdě jsem měla trochu strach. Ten strach, kdy víte, že vlastně nevíte vůbec nic.

Prvního června jsem prokázala unikátní balicí skills a odjela na měsíc s kabinovým zavazadlem. Můj kufr byl polovičních rozměrů než měl ssebou H a i tak jsem v něm zkusila propašovat do Kanady jablko a jerky. Nepovedlo se a málem mě to stálo 15 000 CAD (odporně hodně peněz!). V Kanadě se, vyjma toho, že nás nesežral medvěd, pokazilo, co se dalo. Detailní tbt reportáž si nechám na jindy. Zpětně ale musím říct, že to pro mě byla výborná škola. Cestou zpět mě už moc nepřekvapilo, že jsme místo v Amsterdamu skončili zase ve Vilniusu. Dali jsme si pivo a 24h cestu busem domů přežili ve stavu podobném kómatu. Chudáci naši rodiče byli trochu překvapení, když nás po návratu přijeli navštívit v očekávání velkého vyprávění. My seděli na zahradě na lavičce a zírali před sebe. Ještě teď jsme, myslím, nezpracovali všechny zážitky.

Každopádně nějaký ten déšť v Českém Švýcarsku a 100 km objížďky na druhé straně hranic jsme při dalším výletu přešli s klidem. (Ne, že bychom se nepohádali mezi sebou, ale paní, co po nás chtěla 2x vstupné na Tiské stěny, o hlavu nepřišla.)

Můj vnitřní klid se posunul na další level v momentě, kdy jsme se dostali na pobočku Hertzu na letišti v Bilbau. Teprve tehdy jsem pochopila skutečný význam slova neexistuje!
H měl řidičák i jeho kopii, doklady, na 1. účtě XY a na 2. účtě XY. K tomu zaplacené půjčovné za auto a romantický hotel v horách za městem.
Já měla na účtě XYZ a jinak nic.
No myslíte, že jsme si to auto půjčili? Neexistuje!

Následovala dvouhodinová komedie kdy: 
1) nemůžete rezervaci zrušit, protože přijdete o všechny peníze 
2) Auto vám nepůjčí protože ani na jedné z karet není přesně 1000Eur. Obě karty najednou použít nejde, cash neberou a moje karta je mimo hru, protože nemám řidičák. 
3) Když si auto nevyzvednete v daný den, vaše rezervace propadne.
4) v Airbank nemají poplatky, takže nemají ani expresní převody, protože by je neměli jak zpoplatnit.
5) Infolinka v Komerční bance funguje jen do 5 odpoledne.
6) Hertz vám nepotvrdí, že jste si auto nevyzvedli, protože ho máte rezervované na týden. Vyzvednout si ho ale kdykoliv po původním termínu není možné, protože vaše rezervace propadla.
7) V hotelu nemluví anglicky. - Totiž - V baskitsku nemluví anglicky.
8) Přístup k wifi na letišti vyprší po 2 hodinách.
9) Lístky na shuttlebus do centra se prodávají jen ve stánku, který má zavřeno.
10) V Bilbau je zrovna týdenní fiesta, takže to prý budete mít těžké. - Ne, vážně?! A to teprve přijde jo?

No a pak jsme najednou vyšli z jediného volného pokoje v penzionu v centru roztančeného Bilbaa a přímo nad naší hlavou probíhal největší ohňostroj, jaký jsem kdy naživo viděla. V následujících dnech jsem vypila hodně vína na vinicích v Rioje i mořské vody při pokusech postavit se na surfu, a rozhodla se projít Santiagovskou cestou. (Až jednou!)

Následoval návrat. Stěhování věcí od našich, k našim, z práce, k ségře, domů, ... Návštěva zubaře, alergologa, obvoďáka, gynekologa i babiček. Poslední kocovina za české peníze. 3 minuty brečení na letišti. Hodina nad mraky. A 3 měsíce v Belgii. 

Člověk by řekl, spoustu času na všechno. But it´s running so fast! Domácí odjeli a dveře si podávali s první návštěvou. Ségra napsala: "Tak ahoj za 2 měsíce" a už je tu zase. Já byla sbírat mušle na pobřeží, na sladké koule v Lille, v Bruggách (zatím 3x) a v Antverpách (2x). Narozeniny jsem oslavila v Paříži. Dostala pusu a dárky od lidí, co jsem před dvěma měsíci neznala a teď jsou moji přátelé. Vyzkoušela jsem si sólo trip do Kodaně a na přespání na zemi v letištní hale se ráda připojila ke skupince cizích studentů. Teď doháním školu a dělám si seznam, kam pojedu příště. 

2017, jsem ready!..




 








Žádné komentáře:

Okomentovat