Nebyla jsem tam snad dva měsíce. Pominu-li skutečnost, že v tuto chvíli ve vztahu k mé osobě neexistuje relevantní místo plně odpovídající podstatnému jménu definujícímu osobní životní prostor po stránce hmotné, psychologické a především emocionální, nebyla jsem doma už ani nepamatuju.
Voláš mi jednou za měsíc, abys mě - poněkud důrazněji - upozornila na absolutně irelevantní skutečnosti. Já ti nevolám. Nevím, co ti říct. Respektive vím, že, až zvedneš sluchátko, zeptáš se: "Co je?!", a já zas přesně v ten moment zapomenu, že na tomhle světě snad kdy něco bylo. I kdyby mi před očima právě vybuchovaly sopky a dějiny se proměňovaly v revolucích v mojí hlavě bude jen žvýkačková bublina. Prásk!
Mám pocit, že máš pocit. Ty víš,.. ten, co žádný rodič nechce mít. Mami, já ale nejsem nevděčnej spratek! Já se jen chovám, tak, jak jsi mě vychovala, a jsem na to pyšná. Celý život jsi mě vedla k tomu, že rodina je pevnější než námořnický uzel a že některé věci se dějí samozřejmě, jen a pouze proto, že jsme rodina. Ano mami, ty věci se NEDĚLAJÍ! Ony se DĚJÍ. Dějí se samy od sebe, ačkoliv nás stojí pot a úsilí. Snad proto necítím potřebu klanět se za zpěvu muezínů 5X denně směrem k Otročiněvsi. Přijde mi samozřejmé, že některé věci děláš a není to jen tím, že jsem v tomto barteru výlučným příjemcem. Je to tak proto, že jsme rodina. Proto, že tak se věci dějí, vždy se tak děly a i v budoucnu se dít budou.
Roky bojuju s tím, co jiní lidé o rodině a jejím fungování nevědí. Neměli mamku, jako jsi ty, která by jim to ukázala správně. Nemají dobré rodinné návyky ani smýšlení a já se je snažím vést tou klikatou cestou k poznání. Pak ale přijedu tam, kde bylo slovníkově definováno "doma" a nemůžu najít, co z toho zbylo. Jak by asi Obi wan koukal, kdyby mistr Yoda kázal o společných hostinách a rozpravách u kulatého stolu a večeřel párky s hořčicí sledujíce kriminálku Modrava s nohama na konferenčním stolku? Co by si počal chudák Pat, kdyby mu Mat řekl, že si na tu pomoc "má někoho zjednat"?! Kočička drhla podlahu v novém domečku pejskovým kožichem místo rejžáku, a vyleštila ji svým bílým kožíškem. Nemusela! Nikdo ji nenutil ani nežádal. Ji to sice nijak nenaplňovalo, ale nikdy to pejskovi nevyčetla. Navíc, on taky vytíral!
Poslední dobou v tom děláte pěknej bordel celý pohádková říši a já jsem jak Alenka co strávila příliš času s Kloboučníkem nad šálkem čaje z houbiček. Celý svět se mi točí a já nevím, proč se pořád tolik zlobíš. Všechno, co ti říkám myslím dobře. Vším, co dělám, se ti snažím pomoct. Jsem možná někdy příliš samozvaným Džinem z kouzelné láhve, ale kecám ti do života jen v případě, že jsem si 100% jistá, že mám pravdu. BTW to jsem se taky naučila od tebe..
Mami, proč se zlobíš?
Tohle není řečnická otázka!
Ctrl + Print
Černé myšlenky tiskárna jedovatě vyplivne na bílý papír. Ten prý snese vše, tak proč to nezkusit.
Otočit list. Přeložit. Vsunout do obálky a zalepit.
Schovat a najít za dvacet let.
Kdybych selhala a moje děti neuměly psát. Kdybych selhala, a ony se mnou nechtěly mluvit.
Žádné komentáře:
Okomentovat