Na začátku zimního semestru 2013 jsem si při tvorbě rozvrhu lámala hlavu, jak si tu školu udělat konečně hezkou. Zábavné volitelné předměty, vysoce ohvězdičkovaní učitelé, cvika hezky pospolu, aby na ně člověk mohl chodit najednou, přednášky pospolu, aby na ně člověk mohl najednou nechodit, vše potřebné narvat do dvou dnů a nikdy nezačínat před 11:00. Prostě scifi. Nakonec jsem si to místo hezkého udělala spíš dost na(za)bité. Za volňásky jsem si nandala marketingů až do zatáčky a jen tak pro zábavu a potěšení přidala jedinou, toho času dostupnou, rétoriku. Předmětu, kde dostanete 3 kredity za to, že budete "jen" mluvit, jsem prostě nemohla odolat.
A byla to dobrá volba! Až do.. no jen čtěte!..
S koncem semestru, abychom dostáli podmínce "pouhého" mluvení, vztyčila se přede mnou hrozba závěrečné semestrální řeči. Zní to děsivěji, než to je. Nebo spíš, děsivěji, než jsem byla přesvědčená, že to je. Pamětliva všem radám, poučkám a doporučením nasbíraným během 11 týdnů intenzivního studia jsem svým 5 minutám na volné téma věnovala dostatek času a přemýšlení. Sdělení, posluchači, příležitost, ... všechno jasné. Úvod, stať, závěr, ... hotovo. Nudná rutinní část práce je za mnou a hurrá na pentličky! Rozumějte, je to přeci řeč závěrečná a je tedy nutné ji všemožně vyšperkovat. Tak jsem si z obyčejného projevu pro pár spolužáků udělala trochu DIY projekt.
Vezměte dobrou řeč, nacpěte do ní mrak metafor, gradací, epifor, polyptotonů a všeho možného, tyto mašličky si ještě vypointujete do obsahu textu a můžu Vám slíbit, že budete úplně v ... .
Tak přesně až tam jsem se dnes dostala. Poté, co se na jedné z mašlí vyskytk uzel, já zrudla přesně do odstínu Bloody Mary, ale krve by se ve mně nedořezal. Z řečnického okna, co jsem měla kultivovaně zavřít, jsem vyskočila a můj let zastavila až podlaha na chodbě.
Nepropadejte panice, nebudu tu plakat nad rozlitým mlékem. Svou chybou jsem vybrala smůlu všem řečníkům tohoto roku, z linolea okrové barvy (čeho si člověk nevšimne, když je na zemi) jsem se odrazila a poté, co slabší povahy opustily palubu ve strachu, že další střet se mnou loď dnes už nemůže přežít, uhrála jsem, tentokrát už bez poznámek, docela slušný výsledek.
Myslím, že až mi přijde video z dnešního výstupu, pořádně se zasměju a do budoucna ho budu používat vždycky, když budu potřebovat zvednout náladu, nebo srazit hřebínek (někdy se to nevylučuje).
Nejjednodušší zákony existence platí všude stejně. Méně je prostě někdy více, ať už mluvíte, píšete, myslíte (:-D) nebo se oblékáte. Jen spánku a smíchu není nikdy dost (jak mi dnes připoměl kamarád přednášející hned po mně), a tak se tedy opět směju mé rétorické show a jdu se z toho vyspat.
P.S. Nechci žádné VŠEstudenty odradit. 1DP022 je super předmět, kde se i z podlahy sbírá s vtipem v ústech. Jen si dejte pozor, ať si u toho nepřekousnete jazyk.:)
Žádné komentáře:
Okomentovat