Vánoce jsem milovala snad vždycky. Co se pamatuji, těšila jsem. Na dárky, na Ježíška, na cukroví, salát, bubliny, ozdoby, pohádky ..nevím, na co ještě! Když jsem byla malá, těšila jsem se jak, ... prostě, jak malá.
Ale teď už jsem velká holka. A velké holky přece Vánoce tak nehrotí, nepíší přáníčka a nedostávají dárky, nebo alespoň ne tolik dárků.
Jenže já chci dárky! Mraky dárků! Plné sáně dárků! Dostat, nadělit, zabalit, sehnat, vymyslet. Jsem velká a miluju dárky! Nakupuju je třeba už od května. Schovávám různě po bytě, syslím a zapomínám, kam jsem je dala. Prosinec je pro mě spíš o hledání v bytě, než o hledání v regálech. Když pak konečně všechno sesbírám, nakupím to na hromadu a začnu si hrát. Zase jak malá.
Ve světě dospělých vládne zvláštní přesvědčení, že svátky jsou pro děti. Že, když vyrostete, o jejich kouzlo přijdete. Je to směnný obchod, něco za něco, dospělost za radost. Nemůžu souhlasit! Nechci! Mám všechno, jen vlastně ještě lepší.
Z jednoho Ježíška jich mám celou partu. Znát pravdu se vyplatí, i když někdy to chce čas.Cukroví má tu výhodu, že čím víc ho upečete, tím míň ho sníte. Takže ho máme doma hodně. Hodně, hodně, hodně. Zavřené ve vánočních krabicích, protože ho nemůžeme ani vidět.
Salát? No.. Přiznávám se, že ten jsem vlastně nemilovala nikdy.
Bubliny! V láhvi i ve vaně. Nejlépe oboje najednou.
Ozdoby... jsem asi vážně blázen. Na diagnózu mi stačí podívat se kolem!
Pohádky přehlížím, musela bych se přiznat podruhé. Neznám pohádku, co by nebyla úplně debilní. Úplně! Ačkoliv právě jedním okem koukám na něco, co vypadá jako vánoční romantický film..
Co dál? Co ještě? Kdo ještě? Všichni moji lidé! Vidět je pohromadě, spokojené, šťastné. Miluju je! Vánoce? Jistě! Rodinu? Strašně moc!
Já vím, sentimentálnější kecy jsem ještě nenapsala a asi ani nenapíšu (minimálně rok), ale když jsou ty Vánoce!..
P.S. Někdy nám chodí pohlednice a PF, aby nám připomněly, že máme být šťastní. A někdy přicházejí lidé, aby nám ukázali, že máme proč.
Žádné komentáře:
Okomentovat