Day 20
Tasmania, Launceston, 15 °C, cloudy
Slíbila jsem Honzově babičce, že po jejím vzoru budu pokračovat v rodinné OZ tradici a na cestě nám budu psát deník. Vzala jsem si s sebou i speciální notýsek na zápisky.
Dnes je 20. den.
V notýsku mám počmárané 2 stránky (A5) nečitelnými výkřiky mixlými s piškvorkovým turnajem. (Ten převažuje!)
Dostatečně dlouhou dovolenou poznám tak, že se rozvolní moje slovní zásoba z klasicky omezeného pracovního setupu. Zase mě začnou napadat věty, a s postupujícími dny dokonce rozvitá souvětí, která dávají smysl.
Projíždíme Tassie vnitrozemím. Poslouchám Vanilla Ice a mysl mi sklouzává k představě kopečku vanilkový zmrzliny rozpouštějícího se na kostce horkýho brownies. Je to takovej americkej pocit. Vlastně tu mám americkej pocit dost často.
Je zvláštní, jak lidská mysl reaguje na střety očekávání, zážitků a reality. Automat v mojí hlavě jede na plné obrátky a snaží se k věcem kolem najít ekvivalenty v tom, co zná. Asi mu vadí, že je hlavou dolů, a je z toho zmatenej. Pak vznikají situace, kdy jakoby zvenku pozoruju svoje tělo, který se chová podle naučených zvyklostí. Můj mozek sice už v tu chvíli ví, že to nebude fungovat, ale ještě tomu nedokáže zabránit. Vždycky tak jdu k autu ze špatný strany. Rozhlížím se na ulici opačně a otáčím klíček v protisměru. V noci marně hledám velký vůz tam, kde je vždycky, a nedokážu si spojit červen se zimní kolekcí.
Je zvláštní, jak lidská mysl reaguje na střety očekávání, zážitků a reality. Automat v mojí hlavě jede na plné obrátky a snaží se k věcem kolem najít ekvivalenty v tom, co zná. Asi mu vadí, že je hlavou dolů, a je z toho zmatenej. Pak vznikají situace, kdy jakoby zvenku pozoruju svoje tělo, který se chová podle naučených zvyklostí. Můj mozek sice už v tu chvíli ví, že to nebude fungovat, ale ještě tomu nedokáže zabránit. Vždycky tak jdu k autu ze špatný strany. Rozhlížím se na ulici opačně a otáčím klíček v protisměru. V noci marně hledám velký vůz tam, kde je vždycky, a nedokážu si spojit červen se zimní kolekcí.
Ještě musím vyzkoušet, jestli se vodní vír v umyvadle vážně točí na opačnou stranu. A točenou zmrzlinu. (joke)
Možná je to ale spíš mnou. Možná jsem obráceně já.
Austrálie není země, kam by se lidi netěšili, kde by si kupovali spacáky a v kraťasech se ve 3 °C brodili sněhem.
Já jo.
Mám za sebou 8. noc v autě, na pláži i v horách. H se mi směje, že dokážu najít hipsta kavárnu po čuchu i uprostřed buše, a že mi největší radost udělá parkoviště bez cedule "No overnight camping". Ve skutečnosti mám plnej nos i hlavu svěží vůně eukaliptů po dešti a největší radost mi udělal wombat Tonda.
Vždycky jsem si myslela, že burákový máslo nejím. Tenhle trip mi ale ukázal, že někdy je až překvapivě skvělý. A s OZ je to stejný.
Žádné komentáře:
Okomentovat