Nedávno jsem strávila velmi příjemný pracovní večer ve společnosti pana M a kubánského rumu staršího než já sama. Skutečně jsem se tehdy zarazila nad jeho otázkou, jak se cítím když rozlévám láhev, kterou na Kubě pálili pár let před mým narozením. Na sucho jsem polkla a vařila z vody. Nikdy mě nenapadlo nad tím přemýšlet, ale to jsem mu říct nechtěla. Jsem přeci chytré, vnímavé děvče, co přemýšlí nad vším a vždycky, ne nějaký ignorant, co popadne flašku a leje.. Začal se smát. Málem spadl z barové židle.
Ať už to bylo tím smíchem nebo tím rumem navázali jsme na můj myšlenkový karambol zajímavý rozhovor na téma, proč si všichni stále ztěžujeme život plácáním nesmyslů, o kterých si myslíme, že je ostatní chtějí slyšet.
Schválně, kdy naposledy jste toužili něco říct nebo udělat, ale určitý mechanismus uvnitř vaší hlavy vás zastavil. Zdvihl výstražně ukazováček a řekl, : "Nene..tohle se neříká! Co by si o tobě pomysleli?!" Sami sebe a své blízké přesvědčujeme, že je ku všeobecnému prospěchu raději stoupnout sobě na krk než někomu jinému na kuří oko.
Dobrá, možná i částečně souhlasím. Rozumějte, tohle není agitka za neslušné chování a vulgarity. Z tohoto pohledu jsem stará škola, mám ráda klišé a zdvořilostní fráze, etiketu a bonton. Vždycky mě potěší muži otevírající dveře a vycházející do nich první (jako by věděli, že šrámy z boje ženy okouzlují). Muži, co chodí pode mnou na schodech, aby mě zachytili ve svalnaté náruči v případě pádu (ne aby mi koukali na zadek). Muži, kteří vědí, co chtějí a umějí si o to (slušně) říct.
Co mě ale netěší je, že mi slečna S ráno volá, jak je naštvaná. Ten krásnej kluk, co kvůli ní jezdí denně tramvají někam, kam vůbec jet nepotřebuje (neptejte se mě, jak na to přišla!..) se ani dnes neodhodlal ji oslovit. Mám si prý (v 6:45 ráno!!!) představit, že už to skoro bylo, ale pak jim do toho tokání beze slov vtrhla zuřivá důchodkyně s nesmyslnými otázkami ohledně času.
Nechápu, proč se někdo v 6:30 ptá kolik je hodin?! Je prostě příliš brzy a je jedno, kolik je to přesně! A stejně tak nechápu, proč ho tedy slečna S neoslovila sama. Všichni přeci vědí, z jakého důvodu jsou oba v té tramvaji!
Následovalo sáhodlouhé vysvětlování, že on má oslovit ji a bla bla bla. Smála jsem se a myslela si o posteli. Asi by happyend po výměně podání nebyl dost happy.
Že jsem den předtím dělala totéž mi došlo až v momentě, kdy jsem S poslala zprávu, jaká je škoda kluka z Jeskyně, protože byl neuvěřitelně sexy. Pan M by mě proplesknul! Uzavřeli jsme dohodu, že budeme lidem říkat pravdu ohledně toho, co chceme a nechceme. Já ji porušila, on se rozvádí. Tedy myslím. Nestihl mi to tehdy říct a já se neptala, jelikož by to mohlo být nezdvořilé...
Každopádně, Kluku, jsi neuvěřitelně sexy a mně se líbíš. To je vše a o nic víc v žádném našem dialogu nešlo, ať už byl sebezmatenější.
A jesli to slušná dívka neříká?! Byly doby, kdy slušné dívky nenosily kalhoty a neměly volební právo. Myslím, že je na čase s tím začít!
Ať už to bylo tím smíchem nebo tím rumem navázali jsme na můj myšlenkový karambol zajímavý rozhovor na téma, proč si všichni stále ztěžujeme život plácáním nesmyslů, o kterých si myslíme, že je ostatní chtějí slyšet.
Schválně, kdy naposledy jste toužili něco říct nebo udělat, ale určitý mechanismus uvnitř vaší hlavy vás zastavil. Zdvihl výstražně ukazováček a řekl, : "Nene..tohle se neříká! Co by si o tobě pomysleli?!" Sami sebe a své blízké přesvědčujeme, že je ku všeobecnému prospěchu raději stoupnout sobě na krk než někomu jinému na kuří oko.
Dobrá, možná i částečně souhlasím. Rozumějte, tohle není agitka za neslušné chování a vulgarity. Z tohoto pohledu jsem stará škola, mám ráda klišé a zdvořilostní fráze, etiketu a bonton. Vždycky mě potěší muži otevírající dveře a vycházející do nich první (jako by věděli, že šrámy z boje ženy okouzlují). Muži, co chodí pode mnou na schodech, aby mě zachytili ve svalnaté náruči v případě pádu (ne aby mi koukali na zadek). Muži, kteří vědí, co chtějí a umějí si o to (slušně) říct.
Co mě ale netěší je, že mi slečna S ráno volá, jak je naštvaná. Ten krásnej kluk, co kvůli ní jezdí denně tramvají někam, kam vůbec jet nepotřebuje (neptejte se mě, jak na to přišla!..) se ani dnes neodhodlal ji oslovit. Mám si prý (v 6:45 ráno!!!) představit, že už to skoro bylo, ale pak jim do toho tokání beze slov vtrhla zuřivá důchodkyně s nesmyslnými otázkami ohledně času.
Nechápu, proč se někdo v 6:30 ptá kolik je hodin?! Je prostě příliš brzy a je jedno, kolik je to přesně! A stejně tak nechápu, proč ho tedy slečna S neoslovila sama. Všichni přeci vědí, z jakého důvodu jsou oba v té tramvaji!
Následovalo sáhodlouhé vysvětlování, že on má oslovit ji a bla bla bla. Smála jsem se a myslela si o posteli. Asi by happyend po výměně podání nebyl dost happy.
Že jsem den předtím dělala totéž mi došlo až v momentě, kdy jsem S poslala zprávu, jaká je škoda kluka z Jeskyně, protože byl neuvěřitelně sexy. Pan M by mě proplesknul! Uzavřeli jsme dohodu, že budeme lidem říkat pravdu ohledně toho, co chceme a nechceme. Já ji porušila, on se rozvádí. Tedy myslím. Nestihl mi to tehdy říct a já se neptala, jelikož by to mohlo být nezdvořilé...
Každopádně, Kluku, jsi neuvěřitelně sexy a mně se líbíš. To je vše a o nic víc v žádném našem dialogu nešlo, ať už byl sebezmatenější.
A jesli to slušná dívka neříká?! Byly doby, kdy slušné dívky nenosily kalhoty a neměly volební právo. Myslím, že je na čase s tím začít!
Žádné komentáře:
Okomentovat