Nejsem ranní ptáče, ani omylem. Proto je pro mě přání dobrého rána neskutečně otřepanou frází.
Večer špatně usínám. Vadí mi světlo i zvuk, což zvlášť v době každonočních live přenosů z Australian Open není ideální. Ve spánku se stále vrtím a pak se budím hlavou dolů na opačné straně postele, bez peřiny, s ovládáním od televize obtisknutým na tváři.
Ráno prostě nedělá můj den.
O to více si užívám těch několik málo růžových. Bez budíku, s knížkou, kafem a snídaní v posteli. Že by přece některá rána byla dobrá?!
Žádné komentáře:
Okomentovat