Hungarian lovestory

Miluju Budapešť. Miluju Budapešť. Miluju Budapešť.
Ať do tohoto článku napíšu ještě cokoliv, jinou myšlenku už tam nenarvu, jinou v hlavě nemám.
Je to už 7 let, co jsem tu byla prvně a jsem zamilovaná tím víc, čím víc tu jsem. Hlupák, kdo se brání lásce, a tak jsem tu často a šířím svou posedlost krásou malé Prahy plné milých lidí dál.
Myšlenka, že tenhle výlet nám nemůže nic zkazit, se téměř rozmočila už během prvního odpoledne. Zlikvidovaly jsme mapu a Edity boty, důkladně otestovaly městskou dopravu a marně hledaly pěknou restauraci v univerzitním bloku. Po gulášovce jako z pytlíku už jsme si jen tiše nadávaly, proč nemáme ani jedna deštník.
Hned druhý den ráno začalo počasí splácet svůj sluneční dluh a před námi byl perfektní podzimní víkend, kdy nás město každou vteřinu přemlouvalo, ať s ním zůstaneme navždy.
Jelikož, když tohle píšu, sedím v busu domů, zvítězil rozum nad srdcem (tedy jen částí mého srdce, proto se stále vracím). Jsem si ale jistá, že to si brzy řekne, co chce a mě to potáhne zpět. Už se těším.
P.S. Nákaza se šíří! Edi vedle mě právě vymýšlí kdy zas pojedem!

Googlim v mapě:)